Možná právě proto patří med do první desítky nejfalšovanějších potravin a až příliš často bývá znehodnocený nevhodnými technologickými postupy při zpracování, ať už záměrnými nebo nechtěnými.
Osvědčeným způsobem, jak koupit kvalitní med, je mít vlastního ověřeného lokálního dodavatele a nespoléhat se na nákup v obchodě. To však není vždy možné. Máte-li pochybnosti o kvalitě medu, který jste si koupili, zjistěte s námi, jak spolehlivě určit kvalitu medu v domácích podmínkách.
1. Použijte refraktometr na med
Asi nejosvědčenější a nejpřesnější metodou domácí kontroly kvality medu je použít refraktometr na med, s jehož pomocí dokážete určit například obsah vody v medu, obsah cukru nebo hustotu medu.
Díky jednoduchému testu pomocí refraktometru a porovnání dosažených výsledků s těmi normovanými spolehlivě zjistíte, jestli jste koupili med pravý nebo pančovaný. A takový med přece jíst nechcete – nejenže je zbavený většiny nutričních vlastností, ale v extrémním případě může dokonce ohrožovat vaše zdraví.
2. Jednoduchým pohledem
Nejméně spolehlivý ze všech způsobů, ale postupem času se v něm můžete zdokonalovat. Zjistíte tak například zcukernatělý med, který navzdory všeobecně rozšířeným představám není chybou, ale naopak známkou kvality a přírodního původu. Později si řekneme i něco o vrstvení.
3. Trik s vodou
Do čisté vody vhoďte jednu lžíci medu. Pravý med nemá tendenci k rozpouštění, ale naopak padá přímo ke dnu v jednom kuse. Můžete doplnit testem pomocí jódové tinktury, kterou do sklenice nakapete. Přírodní med v takovém případě nezmění barvu, naopak ten „pančovaný“ nebo nastavovaný různými sirupy a dochucovadly modrá, což poukazuje na obsah škrobu.
4. Namočte do medu knot
Do medu namočte knot a přebytečný med setřete. Jestliže knot po zapálení hoří, je to dobré znamení. Naopak přebytečná voda by zapálení knotu neumožňovala.
5. Test octem
Do trochy čisté vody s medem přidejte pár kapek octu a rozhrkejte. V tomto případě je negativním znakem ředěného medu pěna na povrchu vzniklého roztoku. Od takového medu ruce pryč!
6. Test savým papírem
Další osvědčenou metodou je použití savého papíru, který asi všichni poznáme ze školy. Tedy minimálně ti z nás, kteří školu navštěvovali ještě v minulém století. Jestliže se med do papíru vsaje, znamená to opět, že je nastavovaný a obsahuje příliš mnoho vody.
7. Test s chlebem
Do testovaného vzorku medu vložte kousek chleba a potom asi 7 až 8 minut počkejte. Jestliže váš chleba změkl, med není čistý a může to být opět způsobené přílišným množstvím vody. V kvalitním medu chléb za tak krátkou dobu nezměkne. Anebo vyzkoušejte med na chléb natřít – na místě, kde se med vsaje, zůstane chléb tvrdší.
8. Kontrola etikety
Jedna z těch jednodušších metod kontroly, které můžete, ale také nemusíte věřit. Zkrátka v tomto případě nemusí platit, že co je psáno, to je dáno. Tuto metodu použijte spíše jako doplňkovou.
Jen doplníme, že i vzhledem k „exotickým“ pylům a alergenům je vhodnější kupovat domácí produkty, a ne ty ledabyle označené jen nicneříkajícím souslovím „vyrobeno v EU“. Přečtěte si, co od producentů medu vyžaduje při označování spotřebitelských balení medu česká legislativa.
9. Vůně medu
Test vůně může provádět i úplný laik, protože přirozenou, přírodní vůni pravého medu zkrátka poznáme všichni. Z dobrého medu ucítíte i květiny, naopak z toho falešného něco nepopsatelně syntetického a umělého.
10. Kontrola vytváření vrstev
Čistý med nevytváří vrstvy, ale naopak je kompaktní a hutný. Usazování v podobě zakalení není na škodu, a jak jsme si už řekl, to není ani cukernatost, ale oddělování jednotlivých vrstev sedimentu na dně sklenice by už nás mělo varovat.
Jednotlivé vrstvy různých odstínů totiž poukazují na obsah barviv, cukrových roztoků nebo karamelu. Nedokážeme říct, co je horší, ale od takového medu opět raději ruce pryč.
